Interiér
Interiér kostela je nezvykle světlý, což je dáno dostatkem přirozeného světla, které do kostela
proudí ze 106 čirých oken. Zároveň jsou zdi omítnuty, což u gotických katedrál, nebývá zvykem.
Katedrála byla hlavním bohoslužebným prostorem cisterciáckého řádu, který hlásal čistotu, pokoru
a návrat k jednoduchosti, tato filozofie se dozajista promítla i do architektonického řešení interiéru
kostela. Interiér kostela se však nyní od toho původního z přelomu 13. a 14. století liší, neboť byl
chrám v roce 1421 vypálen husitskými vojsky, následně stál téměř 300 let v troskách. Na přelomu
17. a 18. století byl kostel obnoven barokním architektem Janem Blažejem Santinim Aichlem,
který se však snažil zachovat původní gotické tvarosloví kostela v kombinaci s prvky tehdy módního
baroka, vznikl tak originální svébytný styl nazývaný barokní gotikou. V období Santiniho přestavby
byl kostel pravděpodobně vymalován zelenou barvou, podlaha byla cihlová, toto spojení mělo
evokovat zemský ráj. V roce 1783 byl klášter zrušen a došlo k další úpravě kostela, kdy byla
změněna původní barevnost stěn i podlahy na současnou. Většina barokního mobiliáře byla
po zrušení kláštera prodána ve veřejné dražbě, přesto se však část uměleckých děl včetně obrazů od
Petra Brandla, sochy sedlecké madony a mnohé další vzácné artefakty, podařilo v kostele ponechat
a zdobí ji dodnes.