Anna

Proměna panství a příchod hraběte Věžníka

První zmínka o dnešních Nových Dvorech pochází již ze 13. století, kdy byla ves, původně nazývaná Nový Dvůr, osadou nedalekého sedleckého kláštera, nacházel se zde pravděpodobně jeho hospodářský dvůr. Do světských rukou přechází Nový Dvůr v 16. století, kdy se jejím majitelem stává Kašpar Melichar ze Žerotína, který zde nechal v roce 1593 vystavět renesanční zámek. Žerotínové panství vlastnili do roku 1636.

Počátky výstavby dominikánského kláštera a kostela sv. Anny

V roce 1679 zpustlé panství koupil Bernard Věžník, zemský soudce a hejtman čáslavského kraje působící v císařských službách, za což byl povýšen do hraběcího stavu. Nový hrabě přestavěl zámek v ranně barokním stylu a současně rozsáhle kultivoval přímé okolí zámku. Nechal zde vybudovat skleníky, pavilon zvaný Saleta, vodotrysk, kašnu a vodní nádrž ve tvaru půlměsíce sloužící jako vodojem, Věžník kultivoval i okolní krajinu. V roce 1686 si zámek zvolil za své nové sídlo a centrum panství. V roce 1722 bylo panství prodáno hraběti Františku Antonínovi Pachtovi z Rájova (ovšem bez kostela sv. Anny a tehdy rozestavěného kláštera). V roce 1764 kupuje panství Jan Karel Chotek, zámek přestavuje a barokní zahrady účelně kultivuje za účelem rozšíření orné půdy.

Architektonické a umělecké prvky kostela

V historii kostela sv. Anny a přilehlého kláštera je nejdůležitější osobou hrabě Věžník a jeho žena Barbora. Věžníkova péče o panství v 17. století měla totiž mít i silný duchovní rozměr v podobě vybudování dominikánského kláštera s kostelem sv. Anny na opačném konci zámeckých zahrad. Výstavba kostela byla započata v roce 1695, stavitelem kostela se na základě projektu od neznámého autora (mohl jím být Jean Baptist Mathey) stává kutnohorský měšťan Giovanni Battista Spinetti di Angelo. V roce 1696 byl kostel dostaven, jak dokládá chronogram nad hlavním vchodem kostela. Se stavbou kláštera pro původně 12 řeholníků se začalo až v roce 1720. Kostel sv. Anny byl vysvěcen v roce 1722, to už ale zcela jistě několik let sloužil svému účelu, neboť se zde konaly sňatky i pohřby členů rodiny Věžníků. Celý klášter byl dostavěn v roce 1727. Objekt však jako původně zamýšlený dominikánský klášter nikdy nesloužil, byla zde pouze dominikánská rezidence, která měla tři členy pravidelně se vracející do svého pražského domovského kláštera u sv. Máří Magdalény. V roce 1784 v období josefínských reforem byla rezidence přeměněna na školu a stala se majetkem obce. Z kostela sv. Anny se stává tzv. školní kostel, v roce 1789 se stává farním kostelem a z toho důvodu je i v letech 1800 – 1801 vystavěn větší kůr, kam byly později instalovány i varhany z dílny kutnohorského varhanáře Jana Tučka. V roce 1996 byl objekt kláštera prodán soukromému majiteli. Kostel sv. Anny je ve správě Římskokatolické farnosti Kutná Hora – Sedlec.

Kostel sv. Anny je hodnotná raně barokní stavba postavená na kruhovém půdorysu s půlkruhovým presbytářem a tvoří střední křídlo stavebního komplexu kláštera postaveného na půdorysu písmene E. Kostel má kupolovitou střechu zakončenou válcovou lucernou, v níž se nachází štuková výzdoba oblak se zlacenými paprsky a holubicí Ducha svatého. Interiér kostela je osmiboký, členěný na půdorys řeckého kříže vsazeného do okoseného čtverce. Zajímavá je bohatá štukatérská, sochařská i fresková výzdoba celého kostela. V nikách na stěnách lodi se nalézá štuková sochařská výzdoba čtyř světců – sv. Josefa, Dominika, Jáchyma a Floriána. Na stěnách hlavní lodi se dále nacházejí čtyři štukové medailony s freskovou malbou evangelistů (sv. Lukáše, Marka, Matouše a Jana) a obdobné štukové medailony zpodobňující alegorii živlů (voda, vzduch, oheň, země). Výjimečná je v interiéru i pavlačová zasklená oratoř sloužící pro samotnou hraběnku Věžníkovou a další vrchnost. V jejím středu jsou dva andělé nesoucí renesanční deskový obraz Příbuzenství Krista z počátku 16. století, jejímž autorem je pravděpodobně Matthias Grünewald. Hlavní oltář má tvar altánu na kruhovém půdorysu se dvěma etážemi a s předsunutou zděnou menzou, v nikách oltáře se nachází sošky dvanácti apoštolů. Dva bohaté boční oltáře (Všech svatých a sv. Jana Nepomuckého) jsou provedeny technikou stucco lustro (jedná se o kombinaci zelenošedého mramorování s imitací dřeva v tmavě hnědém odstínu). Z 1. poloviny 18. století pochází i barokní kazatelna, vstup na její řečniště je skryt za dekorativním táflováním v zadní části kazatelny. Ze stejného období jako kazatelna pochází i původní mramorový sloupový portál s erbem rodu Věžníků. Mezi okny v horní části lodi můžeme vidět hlavičky andílků putti, jedná se o přemalbu z 19. století, sondy prokázaly starší freskovou malbu krajiny, která se však zachovala pouze fragmentárně. V kryptě kostela sv. Anny, jejíž vstup se nachází ve středu hlavní lodi, jsou pohřbeni nejméně čtyři členové rodiny Věžníků (zakladatel kostela Bernard, jeho manželka Barbora, jejich syn Romedius a dcera Eleonora).

Hraběnka Barbora Věžníková – duše kostela

Velmi důležitou osobností v historii kostela sv. Anny byla hraběnka Barbora Věžníková, rozená Švihovská, manželka Bernarda Věžníka. Založení kláštera a kostela bylo společným dílem obou manželů, když ale hrabě Bernard v roce 1714 zemřel, klášter se stal hraběnčiným bydlištěm a také smyslem jejího života. Už samotné zasvěcení kostela sv. Anně, která byla v barokním období ženskou světicí, patronkou matek, těhotných žen a vdov, poukazuje na to, jak velký podíl měla hraběnka Věžníková na vybudování kostela. Sám hrabě ve své vůli přímo zmiňuje, že byl kostel projektem hlavně jeho manželky. V roce 1722 Barbora dokonce vstoupila do dominikánského řádu jako terciářka (laická členka řádu). Přestože se hraběnce Věžníkové nepodařilo dosáhnout cíle vybudovat v Nových Dvorech plnohodnotný klášter, investovala do celého objektu velké finanční prostředky, a to nejen na vybudování, ale i na výzdobě a bohoslužebném vybavení samotného kostela včetně monstrancí, kalichů, svícnů, lamp, relikviářů, klekátek, liturgických oděvů a textilních předmětů, z nichž některé hraběnka sama vyšívala.