Historie kostela
Kostel Všech svatých s kostnicí byl postaven v 1. polovině 14. století jako součást dnes již zaniklého cisterciáckého kláštera. Historie kostela Všech svatých s kostnicí je velmi spojená s řádem cisterciáků, kterým rozsáhlé pozemky v okolí dnešní Kutné Hory věnoval šlechtic Miroslav. Zakládací listina nejstaršího cisterciáckého kláštera na území dnešní České republiky byla sepsána v roce 1142. V první polovině 13. století dochází k velkému úpadku celého kláštera kvůli nedostatku financí. To se ale významně mění ve druhé polovině 13. století, kdy jeden ze sedleckých mnichů objevil na klášterních pozemcích stříbro. Díky tomuto nálezu klášter zbohatl a vznikla tak Kutná Hora.
Ve 14. století byla Kutná Hora s téměř 80 tisíci obyvateli jedním z největších měst tehdejšího světa. Lidé v ní nejenom žili, ale také umírali, ať už v důsledku hladomoru, morových ran, dolování či kvůli špatným hygienickým podmínkám a válečným konfliktům. Většina mrtvých lidí byla pohřbena právě na klášterních pozemcích v Sedlci, kde se nacházel jediný funkční křesťanský hřbitov, který na konci 14. století měřil neuvěřitelných 3,5 hektaru. Dalším důvodem popularity sedleckého hřbitova byla pověst o opatu Heidenreichovi a jeho cestě do Jeruzaléma. Podle této pověsti opat přivezl do Sedlce hrst hlíny z Hakeldamy a založil zde první svaté pole ve Střední Evropě.
V důsledku vysoké úmrtnosti ve 14. a 15. století a později z důvodu potřeby volné plochy bylo nutné rozsáhlý prostor sedleckého hřbitova zmenšit a exhumované kosti pietně uložit. Podle křesťanských zvyklostí musejí být kosterní ostatky ukládány pod úroveň země. Proto tedy vznikl dvojpodlažní hřbitovní kostel, jehož dolní kaple v podzemí sloužila k pietnímu ukládání ostatků a kaple horní k bohoslužbám za zemřelé.
Přesná datace dostavění kostela Všech svatých není známá, odborníci se kloní k výstavbě v první polovině 14. století. Během husitských válek (r. 1421) byla pravděpodobně poškozena střecha a statika celého kostela. Blízká gotická katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele postavená v letech 1290–1320, byla vypálena a místní cisterciáci povražděni. Potom se život do sedleckého kláštera vracel velmi pomalu, pravděpodobně až na přelomu 15. a 16. století. Mniši postupně začali obnovovat konvent a potřebné hospodářské budovy, kostel Všech svatých byl částečně opraven v 17. století.
Dalším důležitým historickým mezníkem byl přelom 17. a 18. století, kdy se podařilo tehdejšímu opatovi Jindřichu Snopkovi sehnat dostatek finančních prostředků na opravu poničené katedrály Nanebevzetí Panny Marie. Snopek přizval k opravě největší umělce tehdejší doby včetně geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela. Ten opravil i kostel Všech svatých s kostnicí a je pokládán za autora první kosterní výzdoby dolní kaple.
V roce 1783 císař Josef II. cisterciácký klášter zrušil, jednotlivé objekty byly rozprodány ve veřejné dražbě, katedrála Nanebevzetí Panny Marie začala sloužit jako skladiště, v konventu se zpracovával tabák a nad kostelem Všech svatých s kostnicí převzala patronát rodina Schwarzenbergů. Po zrušení kláštera byl sedlecký hřbitov zmenšen, kosti ze zrušených hrobů byly umístěny zčásti do kostnice a zčásti do hromadné hrobky. Rodina Schwarzenbergů v průběhu 19. století financovala rozsáhlou rekonstrukci kostnice včetně obnovy a doplnění kosterní výzdoby, která byla dokončena v roce 1870 a jejímž autorem byl František Rint.
Historie kosterní výzdoby a Memento Mori
Kosterní ostatky nyní uložené v dolní kapli kostnice pocházejí ze zrušených hrobů z rozsáhlého hřbitova v areálu sedleckého kláštera. Jedná se tedy o kosterní pozůstatky středověkých obyvatel Kutné Hory a přilehlého okolí. V roce 1318 zasáhl Kutnou Horu hladomor, při kterém zemřelo až 20 tisíc obyvatel tehdejšího města. O třicet let později zemřelo dalších zhruba 30 tisíc obyvatel v důsledku morových ran. Na začátku 15. století se v okolí Kutné Hory bojovalo v husitských válkách, při nichž zemřelo dalších zhruba deset tisíc lidí. Všichni tito lidé a samozřejmě další obyvatelé Kutné Hory byli ukládáni na sedleckém hřbitově. Když však hřbitov dosahoval 3,5 hektaru, nebylo již kam ho rozšiřovat. Staré hroby byly exhumovány a ostatky volně ukládány po obvodu zdí dolní kaple, a to jak zevnitř, tak zvenku.
Za nositele ideje a autora základní koncepce nynější kostní výzdoby v duchu barokní zbožnosti i principů barokní estetiky je pokládán architekt Jan Blažej Santini Aichel. Barokní kompozice kostnice, kterou Santini navrhl, zasazovala smrt do božského řádu, a tím upozaďovala tíživou atmosféru dolní kaple, vyslovovala totiž naději, že po smrti lze doufat ve vzkříšení.
Do původních barokních principů Santiniho výzdoby velmi výrazně zasáhl František Rint, který do kostela Všech svatých přišel před rokem 1870 na pozvání nových patronů kostela, rodiny Schwarzenbergů. František Rint původní striktně duchovní koncepci roztříštil a vytvořil výzdobu v duchu tehdy módního romantismu. Je také autorem nejznámějších prvků výzdoby – lustru, schwarzenberského erbu a visících girland. Tato výzdoba dala prostoru nový, silně makabrózní výraz a svébytně exponovala téma smrti jako dominantní. Místo dočasného spočinutí zesnulých, očekávajících s nadějí zmrtvýchvstání, byla dolní kaple Františkem Rintem proměněna v říši triumfující smrti. A zatímco barokní kosterní výzdoba se omezovala pouze na užití lebek a hnátů, Rint začlenil do výzdoby i rozličné jiné druhy lidských kostí.
Smyslem kosterní výzdoby je Memento mori – pamatuj na smrt. Jedná se o křesťanskou výzvu k pamatování na poslední věci člověka. Jiným vyjádřením této výzvy je také populární věta: Co jsme teď my, budete i vy. Když člověk tváří v tvář zemřelým přemýšlí o okamžiku své smrti, uvědomuje si, že je jeho život konečný a on se svými skutky stane před Bohem. Jelikož po smrti už nemá možnost nic napravit, vede ho tato úvaha k tomu, aby změnil svůj život, dokud je čas. Zároveň pohled na ostatky mrtvých vede k úvaze nad dalším tajemstvím víry, kterým je vzkříšení mrtvých. Podle Bible budou mrtví vzkříšeni s tělem i duší k poslednímu soudu a k věčnému životu. Vidíme tedy zesnulé, jak čekají na tento okamžik, a tak je možné v tomto shromáždění zemřelých vnímat naději, s níž se v Sedlci nechali pohřbít: totiž že díky Kristovu zmrtvýchvstání jednoho dne spolu s ním vstanou i oni. Toto místo tedy není místem kultu smrti, ale místem naděje a očekávání.